Bílé noci

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Lyrický příběh o nenaplněné lásce v legendární rozhlasové adaptaci Josefa Henkeho (premiérově uvedeno 25. 12. 1966). Hodinu a půl trvající zážitek z krásy slov, bohatosti jazyka i brilantních hereckých výkonů.

Osoby a obsazení:
Nikolaj	Jaroslav Kepka
Nastěnka	Gabriela Vránová
Matrjona	Světla Svozilová
hlas	Otakar Brousek I.

CD Bílé noci lze objednat v e-shopu Radioservisu.

Článek na Kultura21.cz: Gabriela Vránová a Jaroslav Kepka v Dostojevského Bílých nocích

Když jsem jako malej kluk slyšel poprvé nahrávku Bílých nocí, textu jsem nerozuměl, ale vnímal jsem zvláštní atmosféru, melodii slova, rytmus a barvy hlasu. Ta nahrávka mě lákala a přitahovala.

Nevěděl jsem, co jsou „bílé noci“, jen jsem tušil, kde je Petrohrad a skoro jsem ani nepoznával hlasy mámy a strýce.

Po mnoha letech jsem teprve pochopil, o čem Bílé noci vypráví. Je to pro mne především příběh o hledání lásky, o tíze samoty, o nepochopení, o míjení dvou osamocených lidí.

Režie Josefa Henkeho z roku 1966 je stále moderní a jedinečně obrazotvorná. Málokterý text, založený jen na dvou lidských hlasech, vás dokáže filmově zaujmout, vyvolat ve vás představu opuštěného Petrohradu a především dvou bijících lidských srdcí.

Snílek Jaroslava Kepky z Bílých nocí? Pro mne jsou to úžasné intonace, geniální frázování a originální melodie věty. V těch větách je skryto tajemství – jakási magie slova.

Gabriela Vránová jako Nastěnka – gejzír energie a naivity zároveň. Její hlas připomíná horskou dráhu: chvilku pomalu stoupá, aby vzápětí prudce padal dolů. Brilantní techniku rychlé řeči střídá chvilka překvapivé změny, zastávka, pauza, zdánlivá chyba - nikoliv – je to chvilka poznání, prozření, budoucí moudrosti.

Bílé noci jsou – podle mne – nejsilnější rozhlasovou nahrávkou, kterou jsem kdy slyšel. Dostojevského novela se zde potkala s básníkem rozhlasové režie Josefem Henkem, který měl štěstí na skvělé obsazení.

Ondřej Kepka

Jaroslav Kepka předvádí ve svém Nikolajevovi jeden ze svých vrcholných rozhlasových výkonů – je až k uzoufání jemný, taktní, nesmělý i křečovitě veselý – ovšem – že beznadějně zamilovaný.

Nastěnka Gabriely Vránové je milá i krutá ve své koketnosti, když povolí stavidla své výmluvnosti a citu: pláče a směje se v střídaní tak rychlém, jak to jen dívky tohoto věku umějí.

(Přemysl Hnilička z předmluvy k CD)

Kdyby nebylo režiséra Josefa Henkeho, hloubky jeho nesmírně svědomité přípravy, do detailu promyšlené kompozice a citlivého, laskavě inspirujícího vedení nás dvou - snílka a Nastěnky - nikdy by nevzniklo dílo tak kouzelné. Pak už jen stačila píle našeho a Henkeho mládí, bezpočet zkoušek a rozhlasový pánbu požehnal připraveným: vznikl bolestný prožitek zázraku bílých nocí.

Jaroslav Kepka

Hledám tě, Nastěnko,
volám tě přes vzdálenost desítek let -
a ty jsi tady, jsi stále ve mně!
Tenkrát při natáčení jsi mi pomáhala vyznat se sama v sobě. Ty jsi mi pomáhala!
K tomu výborný režisér i partner - šlo to samo. Děkuji ti, Nastěnko!!

Gabriela Vránová

	Realizace	Československý rozhlas 1966
	Vydal	Radioservis, a.s. 2012
	Překlad	Josef Tafel
	Hudba	Marek Kopelent
	Scénář a režie	Josef Henke
	Mastering CD	Miroslav Mareš
	Produkce	Bohdana Pfannová
	Design CD	Atelier Degas
	Design plakátu	Zdeněk Mareš